Skupina sedmi poslankyň pod vedením Heleny Válkové předložila do Poslanecké sněmovny PČR návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s ústavní výchovou. Tento návrh počítá s tím, že by konkrétní ústavní zařízení, do kterého má být dítě umístěno, opětovně určoval diagnostický ústav. Soud by svým rozhodnutím tedy svěřil dítě do diagnostického ústavu, a ten by po komplexním vyšetření určil, do jakého zařízení dítě půjde. Předkladatelky se tedy tímto návrhem chtějí vrátit ke stavu, který v ČR platil do konce roku 2013, a který změnil nový občanský zákoník (§971). Podle ministerstva práce a sociálních věcí předkládaný návrh narušuje ústavní pořádek a je v rozporu s platnou úpravou rodinného práva v ČR a znamenal by také zbavení práv dětí na spravedlivý proces.
Jaké ustanovení občanského zákoníku chtějí poslankyně zejména zrušit?
Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.
Svůj návrh na změnu současné právní úpravy předkladatelky navrhují z těchto důvodů:
- V některých případech je nezbytné zajistit odbornou diagnostiku dítěte a jeho potřeb a umístit dítě do zařízení, které bude jeho potřebám odpovídat. Podle předkladatelů tak v současné době může zhodnocení závažných poruch chování záviset pouze na neodborném laickém odhadu pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí či soudu.
- Zařízení pro výkon ústavní výchovy se dále různým způsobem specializují. Soudy však specializaci v rámci jedné kategorie zařízení nejsou s to vnímat, neboť se jedná o záležitost odbornou, nikoli právní.
- Přetíženost a pomalé rozhodování soudu nejen o umístění, ale i o přemístění.
- Stávající praxe je zcela nepraktická, protože soudy nejsou povinny zohledňovat kapacitu či naplněnost zařízení. Zařízení není účastníkem řízení, nemá oficiální přístup k informacím.
K návrhu se v dopise, zveřejněném na webových stránkách MPSV, vyjádřila i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Ta s návrhem v žádném případě nesouhlasí, protože podle ní právě a jen soud musí nést výhradní odpovědnost nejen za rozhodnutí o odebrání dítěte z péče rodičů, ale i za rozhodnutí o tom, komu se dítě konkrétně svěřuje do náhradní rodinné či ústavní péče.
„Děti, které by měly být umisťovány do školských výchovných zařízení, by podle tohoto návrhu byly zcela zbaveny práva na spravedlivý proces. Na rozdíl od soudního řízení by řízení vedené diagnostickými ústavy bylo neveřejné, pouze písemné a děti by v něm nezastupoval opatrovník. Bez soudního schválení by tak mohly být děti umístěny v podstatě kamkoliv na území České republiky, čímž by možnosti pomoci jejich rodinám za účelem návratu dětí domů byly ztíženy nebo zcela vyloučeny. Dětem by tak byl současně odepřen přístup k soudu,“ píše v dopise ministryně Marksová. Podle Michaely Marksové by tak přijetí předkládaného návrhu vrátilo právní poměry dětí ve školských výchovných zařízeních o desetiletí zpět.
Zdroj informací: www.psp.cz, www.mpsv.cz